Popisy objevných cest od cestovatelů předkřesťanské doby až po kolonizátory počátku 16. století. Svazek je nejprve věnován nejstarším starověkým cestovatelům (již jmenovanému Hannonovi z Kartága, cestám řeckých historiků Hérodota a Strabóna nebo výbojům římského vojevůdce Caesara do Británie a Galie) a pak cestovatelům prvních deseti století našeho letopočtu (například řeckému spisovateli Pausaniovi nebo čínskému mnichovi Fa-Hianovi a dalším). Dále se ve svazku popisuje rozmach cestovatelského hnutí v 10. až 13. století, zejména na severu v Evropy, kdy se Skandinávci dostali až na Island a do Grónska. Poté Verne věnoval samostatné kapitoly čtyřem nejvýznamnějším středověkým cestovatelům, kterými podle jeho mínění byli: Ital Marco Polo, který podnikl v letech 1271 až 1294 cestu do Číny, arabský cestovatel Ibn Battúta, který v letech 1313 až 1330 prošel celý islámský svět, Jean de Béthencourt, baron de Saint-Martin-le Gaillar z Normandie, který obdržel od krále Jindřicha III. Kastilského jako léno Kanárské ostrovy obsazené piráty a který je na své výpravě roku 1402 úspěšně dobyl. italský mořeplavec Kryštof Kolumbus, objevitel Ameriky. Poslední kapitola svazku pak popisuje objevení námořní cesty do Indie, kterou inicioval portugalský mořeplavec Bartolomeo Dias (v letech 1487-1488 obeplul mys Dobré naděje na jižním cípu Afriky) a kterou definitivně objevil jeho krajan Vasco da Gama o deset let později.
